Balkán, půle první

Už delší dobu jsem měl v merku navštívit východní Rodopy, jeden z opravdu divokých koutů Evropy, kde se vyskytuje převážná část supů bělohlavých, početné smečky vlků a také šakalů, prostě velké zástupce opravdové divočiny. A jelikož těch plánů má člově v hlavě více, tak jsem spojil hned dva v jeden. Rodopy totiž nejsou daleko od řeckého jezera Kerkini….

Je leden a my vyrážíme Balkánu vstříc. K večeru do Brna z Čech přijíždí Jirka s Petrem, kde nechávají auto u kamarádky (tímto ještě jednou děkuji Heduš 😉 ) a přesedají k nám do poněkud většího auta. Byť auto pro 9 lidí, báglama zabírame veškeré volné místo. Případné stopařky tak zřejmě maj smůlu 🙂 .

Z cesty toho moc vidět nebylo – už jen tím, že byla noc, ale především, že od jihu Maďarska jsme jeli převážně v mlze, která se nás držela až do Řecka. Tam přijíždíme poněkud dříve, než jsme počítali a tak postáváme po sedmé ráno u hotelu u jezera Kerkini, kde máme zajištěné ubytko, sic až od odpoledne, nicméně po domluvě se můžeme hned ubytovat a ještě nám udělali i výbornou snídani. Teda pokud nám tady budou takto skvěle vyvařovat, poslední den se s námi loďka určitě potopí 🙂

Jelikož máme de facto půlden navíc, čas okamžitě využíváme díky krásnému počasí k focení. Při cestě k jezeru mě pod kola auta málem „vletěla“ želva, tak jí pomáháme zpátky do lesa a tam ji místo jejích slov díků pořizujeme pár snímků.

Chocholáč s klarinetem

Odpoledne si domlouváme loď a jdeme na to hlavní, pelikány. Na jezeru se vyskytují momentálně dva druhy. Pelikáni kadeřaví (Pelacanus crispus), ti se zde zdržují po celý rok, ale právě v tomto období se jim krásně vybarvují zobáky a jsou těsně před tím, než si je vezme do parády kadeřník, takže jsou pěkně střapatí, no a sem tam se objeví i pelikán bílý ( Pelecanus onocrotalus ) .

Pelikán kadeřavý (Pelecanus crispus) je největším druhem pelikána, ten když přiletí na pravidelnou zdravotní prohlídku, tak si sestra z váhy opíše váhu okolo 15 kg a svinovací metr se jí u roztažených křídel zastaví někde u 340 cm (delší „chmaták“ je už zřejmě jen Albatros stěhovavý (Diomedea exulans), jehož největší ověřené rozpětí křídel bylo úctyhodných 363 cm! ). Zobák, s charakteristickým hrdelním vakem, dorůstá okolo 45 lacm. Jen o malinko delší jej má pelikán australský (Pelecanus conspicillatus). I tak už to je ale slušný klarinet 🙂

Pelikán bílý (Pelecanus onocrotalus) , byť je ve světové populaci mnohem četnější, je zde za zpestření mezi těmi střapáči. Pelikán bílý dokonce sem tam zalétne i k nám do ČR, nedávno se zdržoval na VN Nové Mlýny. Váží jen o pár deka méně než jeho větší kámoš, stejně tak i v rozpětí křídel, nicméně o rozpětí křídel 3 metry si i takový ledňáček může nechat jen zdát.

Oba druhy jsou poměrně dost žravé, každý si denně zobne tak 1,5kg ryb, to se pak takový vak, do kterého se vejde až 14 litrů, vážně hodí. Pelikáni se za potravou nepotápí (krom pelikána hnědého (Pelecanus occidentalis), který se za potravou vrhá střemhlavým pádem z výšky podobně jako terejové) loví z hladiny nebo těsně pod ní. Ve vacích se jim především objevují různé druhy ryb – kaprů, plotic, okounů, v brakických vodách třeba parmice či hlaváči, rozhodně ale z vaku nevyhodí i nějaké ještěry, hady, malé savce nebo i malé ptáky. Ryby se snaží polykat hlavou napřed, proto se mnohdy stává, že zvláště větší rybu si vyhodí do vzduchu, kde se ryba otočí a padá hlavou dolů, kde ji už pěkně nasměrovanou pelikán polkne…

Nejen o ptácích to tady je

Po hodince na jezeru si domluváme loď hned na další ráno, abychom se tam pokusili zachytili východ slunce, a jdeme na večeři. Oblast jezera Kerkini je nejen významnou ptačí lokalitou, kde se nachází hnízdiště až 300 druhů ptáků, z čehož právě pelikáni jsou zde nejčetnější v celé Evropě, ale jedinečný je zde celý ekosystém skládající se z velkých území lužních lesů, obojživelníků, měkkýšů, 19 druhů plazů a velkou spoustou druhů hmyzu, který zde hraje významnou roli v potravinovém řetězci, ale je také známé díky vodním buvolům, kteří zde byli vysazeni při vzniku jezera ve třicátých letech. No a kde se něco takového chove, tak se i zpracovává. A když jsme tady tak je jasné, že pro dokonalé poznání místní lokality nějaký ten buvolík na talíři musí být. Naštěstí v restauraci v našem resortu těchto specialit mají několik a tak se zde buvol předvede v několika podáních. Jakmile přinesl každému objednané, bylo mi hned jasné, že ta loďka se s námi potopí už zítra… 🙂

• 

• 

• 

Blázni ze severu

Druhý den ráno v 7:30 nasedáme opět na loďku a vyrážíme ještě před východem slunce na jezero. Voda je klidná, pelikáni „pochrupují“ na hladině a po chvíli začíná vykukovat i Oskar… Tohle v člověku zanechá na dlouho silný dojem.

Dopoledne tedy brouzdáme po jezeru a závěrky jen drkotají, scenérie se mění každou minutou a každá je parádní…. Odpoledne se jdeme mrknout na sýčka, zda tady někde nekulí ta svá svítivá očka. Toho jsme našli na „první možné“, kde se vyskytoval již dříve. V boční ulici tedy vyskakujeme z auta a s foťáky zapřenými o plot před polorozpadlou stodolou cvakáme toho malého čiperu. Místo měl zřejmě po sýčsku vkusně zařízené, neb se po chvíli na rande dostavila i samička….

Místní měli asi zážitek na dlouhou dobu, vidět 4 blázny co přijedou odkudsi ze severu a fotí díru ve střeše…

Širokáč a bednu ryb s sebou

Poslední den jsme šli fotit pelikány širokáčem ze břehu. Na puťa puťa pelikáni neslyší, ale na nabízenou rybku přiletí i ze středu jezera velmi rádi. Zvláště, pokud těch ryb máte dvě bedny od místního rybáře… Pelikáni se vrhají na ryby totálně zobák nezobák, a tak není výjimkou, že někteří z nich mají proděravělý vak jako památku na takovou šarvátku. On ten zoban na konci je přeci jen dost ostrý.

Jako i předešlé dny, tak i dnes se nejen počasím celý den vydařil a tak po válení se ve vodě, blátě, šutrech a se slušnou zásobou písku naleznuvšího na všech možných ( i nemožných ) místech a věcech ještě následující měsíce se loučíme s jezerem Kerkini.

Myslím, že první část naší cesty byla naplněna ze 106% a tak další den se už s jakous takous jistotou několika snad i dobrých záběrů vydáváme, samozřejmě po opětovně bohaté snídani, do Bulharska….